Na obrazech ze série Muž nořící se do keřů zobrazuji muže v obleku, jehož identita zůstává zahalena a není zde důležitá. Podstatný je samotný akt ponoru do keřů. Je možné ho interpretovat jako potřebu odloučit se od sociálních struktur – je únikem do samoty. Místo, kde se akt osamocení odehrává, je keř, který symbolizuje vymezení prostoru mezi soukromým a veřejným. Konformita obleku a možná i důsledně upraveného parkového keře je nabouraná prostým aktem vystoupení mimo vymezené cesty.